Jednodenní túra na horské pastviny a slatě

Náročná jednodenní túra vede z Buchenau k horským pastvinám. Tato v minulé době odlesněná nocoviště pro pastýře a jejich zvířata jsou ekologicky a kulturněhistoricky významné ostrovy v Národním parku Bavorský les. Stezka vede místy po poválkovém chodníku mystickými slatěmi  a  k tajuplnému temnému jezírku Latschensee. Cesta zpět vede kolem nádrže s pitnou vodou Trinkwassertalsperre u Frauenau.

Upozornění: Náročná. Dlouhé stoupání na začátku. Je nutné být v dobré kondici.

Veřejná doprava: zastávka Igelbusu Buchenau (linka 7149)
Jízdní řády na www.bayerwald-ticket.com

Navigace: Buchenau 45, 94227 Lindberg

Průběh trasy: Buchenau – pastviny Lindberger Schachten - Hirschbach-Schwelle – pastviny Hochschachten – vodní nádrž Trinkwassertalsperre – Buchenau

Popis túry

Z parkoviště ve středu obce Buchenau (750 m n. m.) vede stezka se značkou „devětsil“ (Pestwurz) na horskou pastvinu Lindberger Schachten. Zpočátku jdeme podél potoka Pommerbach, poté za mírného stoupání dojdeme až k malé louce. Po překročení  dvou štěrkových cest začne cesta smíšeným lesem znatelně stoupat. Jdeme stále do kopce, po minutí další lesní cesty stoupání postupně zmírňuje. Za nějakou dobu se před námi otevře Lindberger Schachten (1100 m n. m.).

Po krátkém odpočinku putujeme dále po značce „devětsil“, zpočátku skoro po vrstevnici s mírným stoupáním a klesáním, dokud se úzká pěšinka nenapojí na štěrkovou cestu. Jdeme a po několika stovkách metrů dorazíme ke splavovací nádrži Hirschbach-Schwelle. Hned poté odbočíme znovu na úzkou pěšinku a jdeme po „devětsilu“ k rašeliništi Zwieselter Filz. Největší německý horský rašeliništní komplex je kvůli ochraně jedinečné vegetace a zvířat citlivých na rušení zpřístupněn pouze po jednom značeném poválkovém chodníku. Mimo chodník je vstup zakázán.

Pomalu dojdeme na horskou pastvinu Kohlschaten (1150 m n. m.), v jejímž středu narazíme na křižovatku. Jdeme dále rovně po značce „devětsil“ k rašeliništi Latschenfilz. Po chvilce odbočíme na malou cestičku vedoucí k idylickému jezírku Latschensee – odbočka (cca 50 m) k rašelinnému oku zásobovanému pouze dešťovou vodou se určitě vyplatí. U Hochschachten (1165 m n. m.) končí značka „devětsil“.

Pokračujeme po značce „smilka tuhá“ (Borstgras) směrem na Almschachten. Během trasy se střídají poválkové chodníky vedoucí skrze rašeliniště a mokřady s horskými pastvinami. Na některých místech jsou k vidění následky vichřic: popadané stromy otevírají nové výhledy, např. krátce za Almschachten je možné vidět roklanský masiv. Od Verlorenen Schachten vede cesta mírně z kopce, až se prudce zalomí doprava. Odtud jdeme již strměji dolů, až stezka vyústí na štěrkovou cestu. Ta vede kolem Blockhaus Schachten až k vodní nádrži Frauenau (zásobárna pitné vody) (767 m n. m.). 

U začátku hráze opustíme trasu „smilka tuhá“ a dáme se doprava po hrázi k severnímu břehu. Po značce „skleněná stezka“ (Gläserner Steig) jdeme doleva mírně z kopce dolů. Na další křižovatce se držíme vpravo a procházíme starou stromovou alejí, která vede zpět do Buchenau.

Správně na cestách:

• Buďte dobře vybaveni: mapa, pevná obuv, dostatek tekutin, lékárnička a vhodné oblečení do špatného počasí.
• Pamatujte na vyvracející se stromy a padající mrtvé dřevo! Vstup na stezky je na vlastní nebezpečí. Při silném větru opusťte z bezpečnostních důvodů les!
• K ochraně ohrožených druhů rostlin a zvířat platí v určitých oblastech národního parku omezení volného pohybu.

Zajímavá fakta

Malé mýtinky v lese v nadmořské výšce přes 1000 m dříve sloužily jako nocoviště pro dobytek, který se zde pásl. Takto vzniklé, odlesněné louky podobající se parku byly pojmenovány Schachten. Porostu dominující smilka tuhá společně s balvany a sukovitými, často několik století starými stromy nabízejí rozmanitý životní prostor některým ptákům, plazům, netopýrům a hmyzu. Rostliny jako prha arnika (Arnica montana) klíčí v trávě na kopyty sešlapaných místech. Jejich na zemi ležící listy tak mohou  uniknout hladovým dobytčím tlamám.

Slovo „Filz“ je pojem označující rašeliniště, který je zažitý a užívaný na celém území Bavorského lesa.  Některé rašeliništní komplexy v národním parku se díky důsledné ochraně řadí k nejlépe zachovalým a nejpřirozenějším rašeliništím v celém Německu. Pohledu dominují kopečky (bulty)  tvořené rašeliníkem, které se střídají s vodou naplněnými  rašelinnými oky. Na rašeliníku se usídlily konkurenčně slabé druhy jako kyhanka sivolistá (Andromeda polifolia) nebo klikva bahenní (Oxycoccus palustris). V pozdním létě se pak houpají ve větru květenství suchopýru pochvatého (Eriophorum vaginatum). Také zmije obecná (Vipera berus) zde našla útočiště.

Jako „splavovací nádrže“ nebo „klausy“ (německy „Schwelle“ nebo „Klause“) jsou označovány uměle vytvořené přehrady, postavené převážně v 19. stol. pro plavení dřeva. Kmeny stromů byly přepravovány z lesa po napřímených horských potocích. Dnes jsou některé klausy památkově chráněné.