Pralesovité zbytky na severu národního parku

Na této nenáročné túře objevíme pravý prales, Hans-Watzlik-Hain, s nejvyšší jedlí Bavorského lesa a dalšími obřími starými stromy. Schwellhäusl láká k zastávce na česko-bavorskou kuchyni. Leží poklidně u jezírka Schmalzbachschwelle. Přes Hochbergsattel vede stezka lesy národního parku do Bavorské Rudy a odtud zpět k místu, odkud jsme vyrazili.

Upozornění:
Snadná, ale s delším středně náročným stoupáním. Možnost občerstvení ve Zwieslerwaldhausu, Bavorské Rudě a ve Schwellhäuslu. Informujte se prosím předem o otevírací době.

Veřejná doprava:
Zastávka Igelbusu Zwieslerwaldhaus, Brechhäuslau
(Falkenstein-bus, linka 7150)
Jízdní řády na www.bayerwald-ticket.com

Navigace:
Parkoviště Brechhäuslau
Zwieslerwaldhaus, 94227 Lindberg

Tip: Túru můžete začít a zakončit také na česko-německém nádraží v Bavorské Rudě.

Průběh trasy: Zwieslerwaldhaus – Hans-Watzlik-Hain – jezírko Schmalzbach-Schwelle/restaurace Schwellhäusl - Bayerisch Eisenstein (Bavorská Ruda) - Zwieslerwaldhaus


Popis túry

Od autobusové zastávky Brechhäuslau v Zwieslerwaldhausu (690 m n. m.) se nejdříve vydáme na západ po značce „čáp černý“ směrem Schwellhäusl. Přejdeme potok Deffernik a narazíme na křižovatku. Po okružní stezce „čáp černý“ jdeme doprava na štěrkovou cestu. Po pár stech metrech dojdeme až k pralesnímu zbytku Hans-Watzlik-Hain. Na informační tabuli jsou popsány zvláštnosti této oblasti. Od vysoké jedle vede úzká pěšina paralelně podél lesní cesty skrze ohromující prales (upozornění: není zde žádné značení, při sněhové pokrývce procházejte prosím jen za předpokladu, že strážci již trasu prošlapali!). Na místě, kde se stezka opět napojí na štěrkovou stezku, se držíme vlevo a pokračujeme dále na Schwellhäusl. Výletní restaurace leží idylicky na břehu Schmalbach-Schwelle (745 m n. m.), přehrady postavené původně pro plavení dřeva. U břehu můžeme na mnoha místech pozorovat nahlodané stromy, které dokládají přítomnost bobra.
U přehrady Schmalzbach-Schwelle se držíme vpravo a po značce „káně“ se vydáme do Bayerisch Eisenstein. Následuje jediný delší výstup naší cesty. Po nějaké době křížíme štěrkovou cestu. Jdeme krátce doprava a dojdeme k přístřešku Hochbergsattel, nejvýše položenému bodu naší cesty (847 m n. m.).

Dále nás značka „káně“ vede doprava do lesa, kde opět křížíme štěrkovou cestu, a nakonec dojdeme ke křižovatce. Zde odbočíme doprava do Bayerisch Eisenstein (720 m n. m.). Když dorazíme do města, necháme se stále vést značkou „káně“ nejprve doleva, kolem parku, chvilku pokračujeme kolem hlavní silnice. Pak opět doleva a poté dojdeme na lesní cestu vedoucí z města ven.

Po 200 m odbočíme po značce „káně“ doleva a znovu vejdeme do národního parku. Zlehka stoupáme do kopce ke štěrkové cestě, po té půjdeme přibližně 1 km doprava, dokud nás značka „káně“ opět nepovede doleva. Lesní pěšina nás povede po vrstevnici až k železnému kříži (790 m n. m.). Po značce „káně“ pokračujeme rovně kolem přístřešku zpět k přehradě Schmalzbach-Schwelle. U restaurace vystřídáme značky a po značce „čáp černý“ pokračujeme doprava na Schwellsteig. Plavební kanál po naší levici dříve sloužil pro doplňování vody z potoka Deffernik do nádrže Schmalzbach, což ulehčovalo transport dřeva. Ocitneme se na pro nás již známé křižovatce a projdeme potok Deffernik. Po značce čáp černý dojdeme až na zastávku igelbusu Brechhäuslau.

Správně na cestách:

• Buďte dobře vybaveni: mapa, pevná obuv, dostatek tekutin, lékárnička a vhodné oblečení do špatného počasí.
• Pamatujte na vyvracející se stromy a padající mrtvé dřevo! Vstup na stezky je na vlastní nebezpečí. Při silném větru opusťte les!
• K ochraně ohrožených druhů rostlin a zvířat platí v určitých oblastech národního parku omezení volného pohybu.

Zajímavá fakta

Čáp černý (Ciconia nigra) žije na rozdíl od svého většího příbuzného, čápa bílého, spíše v ústraní a v Německu je k vidění jen stěží. Vyskytuje se především v přirozených listnatých lesích s mokřady a vodními toky, ve kterých loví malé ryby a jiné vodní živočichy. Tento druh ptáka je velmi citlivý na rušení, kvůli kterému může i hnízdění vzdát. Z toho důvodu je nejen zvíře samotné, ale i jeho hnízdo přísně chráněné. V zimě odlétá tento stěhovavý pták do Afriky. 

Pralesní oblast Hans-Watzlik-Hain byla již v roce 1950 vyhlášena chráněným územím. Porost se skládá ze stovky let starých jedlí, buků a smrků. Velká jedle nacházející se na začátku zážitkové cesty je s výškou přes 52 m největším stromem celého národního parku (pohybujte se pouze po značených cestách!). Místo bylo pojmenováno po německo-českém spisovateli Hansi Watzlikovi.

Jako „splavovací nádrže“ nebo „klausy“ (německy „Schwelle“ nebo „Klause“) jsou označovány uměle vytvořené přehrady, postavené převážně v 19. stol. pro plavení dřeva. Díky nahromaděné vodě se pak mohly kmeny vhozené do potoka pod nádrží přepravit ven z lesa. Potoky u nádrží musely být často zpevněny a napřímeny. Některé dobře zachovalé plavební nádrže jsou dnes památkově chráněny.