Do oblasti skalních stezek

Tuto rozmanitou středně těžkou túru můžeme projít na sněžnicích lesem mezi Neuschönau a Mauthem. Vychutnáme si skalní formace v oblasti skalních stezek – perly krajiny, které mají díky tlejícímu dřevu a nově vznikající divočině pralesní charakter – nebo také výhled ze skalnatého vrcholku Velké Kazatelny (Großer Kanzel) – 1002 m n. m.

Veřejná doprava: zastávka Igelbusu Nationalparkzentrum Lusen
Jízdní řády na www.bayerwald-ticket.com

Navigace: Böhmstr. 41, 94556 Neuschönau (parkoviště zpoplatněno)

Průběh trasy: Nationalparkzentrum Lusen –Sagwassersäge – Großer Kanzel –Felswandergebiet – Sagwassersäge – Nationalparkzentrum Lusen
Středně těžká. Možnost koupě občerstvení v Centru národního parku Luzný (informujte se prosím předem o otevírací době).

Charakter stezky: 10,2 km neupraveno, 0,9 km upraveno

Popis túry

Náš výlet započneme na zastávce Igelbusu Nationalparkzentrum Lusen (805 m n. m.). Za toaletami u informační tabule je značka „jedle“ (Tanne), kterou budeme následovat směrem k Sagwassersäge.  Nejprve stoupá stezka mírně nahoru areálem zvířecích výběhů. U velké voliéry s ptáky, kteří běžně žijí na okraji lesa, narazíme na křižovatku. Milovníci zvířat mohou zajít ještě k výběhu zubra evropského, s trochou štěstí se jim impozantní tvorové ukáží. Na křižovatce jdeme podle „jedle“ doprava, směr Sagwassersäge. Po pár metrech přejdeme silnici, poté se lesní stezka klikatí typickým horským smíšeným lesem s buky, jedlemi a smrky. Cesta se brzy rozděluje. Dále se držíme „jedle“ a jdeme doprava trošku strměji z kopce. Po obou stranách stezky se mezi skalami povalují působivé kmeny tlejícího dřeva. Po dřevěném mostě přejdeme přes potok Sagwasser a dorazíme k vodní pile Sagwassersäge (790 m n. m.). „Jedle“ nás doprovází i nadále, nyní nás ale vede směrem k Mauthu.

Nejprve odbočuje jedna cesta doleva, pak další doprava. Držíme se značky „jedle“ a jdeme podél potoka Seebach pozvolna, ale pořád do kopce. Na další křižovatce narazíme na „hlavní pěší stezku“ národního parku (značka skupiny stromů). Zde odbočíme doprava směrem k oblasti skalních stezek. Na další křižovatce můžeme využít odbočku po levé ruce na Velkou Kazatelnu (značka „jeřáb“, cca 10 min). Poslední metry vedou úzkou pěšinou. Vyšplháme se na vyhlídkovou skálu (1002 m n. m., v zimě a za deště nebezpečí uklouznutí!). Po té samé cestě se vrátíme zpět na „hlavní pěší stezku“.

Pokračujeme po „hlavní pěší stezce“ doleva směrem k vodní pile Sagwassersäge. Po úzké cestičce procházíme kolem vysokých skal a popadaných stromů oblastí skalních stezek (1000 m n. m.). Proplétáme se skalami pokrytými mechem a lišejníkem a i nadále zůstáváme na „hlavní pěší stezce“. U chaty Ochsenriegel pokračujeme rovně, dokud znovu nedorazíme k Sagwassersäge. Odtud se řídíme značkou „arnika“ ve směru Centrum národního parku Luzný. Poté, co jsme přešli silnici, se ponoříme znovu do lesa. Na další křižovatce následujeme „arniku“ doprava. Pokud se pozorně rozhlédneme, rozeznáme zde stopy bývalé spiegelaurské lesní dráhy: stezka vede částečně po starém železničním náspu. Po téměř rovné stezce se opět vrátíme do Centra národního parku Luzný.

• Buďte dobře vybaveni: mapa, pevná obuv, dostatek tekutin, lékárnička a vhodné oblečení do špatného počasí.
• Pamatujte na vyvracející se stromy a padající mrtvé dřevo Vstup na stezky je na vlastní nebezpečí. Při silném větru opusťte les
• K ochraně ohrožených druhů rostlin a zvířat platí v určitých oblastech národního parku omezení volného pohybu.
  

Zajímavá fakta

Oblast skalních stezek, horský hřbet ve výšce 1000 m n. m. východně od Centra národního parku Luzný, se vyznačuje skalními formacemi z ruly a svým pralesovitým vzezřením. Skály můžeme projít úzkými, skoro mýtickými stezkami. Souhra skal, stromů a tlejícího dřeva ve strmém terénu dělá oblast jedinečným a oblíbeným turistickým cílem. K ochraně ohrožených druhů rostlin a zvířat platí v oblasti skalních stezek omezení volného pohybu.

Aby mohlo být dřevo v okolí Spiegelau snadněji odváženo, byla na počátku 20. století vystavěna síť spiegelauské lesní dráhy. Hlavní trasa vedla z nádraží Spiegelau do 23 km vzdáleného Mauthu a měla ještě řadu odboček. Jednalo se přitom o úzkokolejku s rozchodem kolejí 600 mm. Koncem padesátých let 20. století byl transport dřeva po lesní dráze ukončen, jelikož by nutné opravy byly příliš nákladné. Železnice pak byla kompletně zrušena. Dnes můžeme v krajině rozeznat ještě pozůstatky náspů, na některých místech jsou tratě využívány jako stezky pro pěší a cyklisty.