Putování Klosterfilz a Großer Filz

Tato nenáročná túra vede okrajovou zónou Národního parku Bavorský les skrz rašeliniště a les místy po poválkovém chodníku. Putujeme po stopách zmije, pro kterou je tento komplex vrchovišť ideálním životním prostorem. Podél potoka Große Ohe dojdeme až k lesu Filzwald, který vypadá úplně jinak než většina lesů národního parku. Borovice blatka zde vzdoruje kyselé, na živiny chudé půdě.

Upozornění:
Nenáročná. Několik mírných stoupání a malý výškový rozdíl; částečně po poválkovém chodníku. Neopouštějte prosím značené trasy – na sešlap citlivá vrchovištní vegetace

Veřejná doprava:
Zastávka Igelbusu Diensthüttenstraße
Rachel-bus linka 601
Jízdní řády na www.bayerwald-ticket.com

Navigace:
Parkoviště Diensttüttenstraße, Nationalparkstraße, 94566 Sankt Oswald-Riedlhütte

Průběh trasy:
Diensthüttenstraße – Guglöd – Siebenellen – Klosterfilz – Riedlhütte – Filzwald – Diensthüttenstraße
 
Popis túry

Od zastávky Igelbusu Diensthüttenstraße (755 m n. m.) se nejprve vydáme po značce „zmije“ (Kreuzotter) ve směru Guglöd. Značka hada, kdysi žijícího v rašeliništích a bezlesí v celém Německu, nás bude provázet po celou dobu našeho putování. Po chvilce stoupá stezka nahoru smíšeným lesem až k hřišti, které je situováno na okraji malé vísky Guglöd (800 m n. m.). Po pár metrech naváže stezka na asfaltovou silnici doprava, tu následujeme až na křižovatku. Tam přejdeme další silnici a znovu se ponoříme do lesa. Stezka se vine částečně mezi skalami, lehce stoupá a klesá, až po nějaké době přejdeme Nationalparkstraße. Po štěrkové cestě lehce stoupáme, než opět přejdeme další okresku. Na chvilku opustíme národní park a jdeme velkým obloukem do vísky Siebenellen (760 m n. m.).

Dojdeme k okresní silnici, zahneme doleva a jdeme cca 500 m, než „zmije“ za hostincem „Zum Klosterfilz“ odbočí doprava. Jdeme kolem polí a luk, než nás stezka opět zavede do lesa. Nejprve jdeme po lesní cestě, která pak u komplexu vrchovišť Klosterfilz a Großer Filz přejde do poválkového chodníku. Na další úseku se nám opakovaně nabízí pohled na fascinující rašeliništní krajinu. Abychom neporušili choulostivou vegetaci a nerušili plachá zvířata, nesmíme opustit poválkový chodník. Po nějaké době se k nám zprava připojí Große Ohe, po jejímž břehu jdeme až k obci Riedelhütte. Zde se zprava do Große Ohe vlévá další přítok – jedná se o starý plavební kanál vystavěný v 19. století pro transport dřeva, který protíná střed vrchoviště. Díky několika revitalizačním opatřením bylo v posledních desetiletích zastaveno odvodňování a vodní bilance vrchovištního komplexu opět získává původní ráz.

Dorazíme k asfaltové stezce. Jdeme kolem osamoceného domu a za několik set metrů dorazíme k hřišti, kde odbočíme doprava. Silnička se brzy změní ve štěrkovou cestu. Stoupáme mírně nahoru ke křižovatce, která je téměř u Nationalparkstraße. Zde se opět držíme vpravo, stejně tak jako na další křižovatce. Místy po poválkovém chodníku projdeme obloukem idylický les Filzwald (760 m n. m.). Tento les se značně liší od ostatních lesů v regionu. Především nás upoutají borovice blatky, které se perfektně přizpůsobily kyselé, na živiny chudé půdě . Na konci Filzwaldu přejdeme naposledy Nationalparkstraße a dojdeme k místu, odkud jsme vyrazili.

Správně na cestách:

• Buďte dobře vybaveni: mapa, pevná obuv, dostatek tekutin, lékárnička a vhodné oblečení do špatného počasí.
• Pamatujte na vyvracející se stromy a padající mrtvé dřevo! Vstup na stezky je na vlastní nebezpečí. Při silném větru opusťte les!
• K ochraně ohrožených druhů rostlin a zvířat platí v určitých oblastech národního parku omezení volného pohybu.

Zajímavá fakta

Zmije obecná (Vipera berus) je až cca 70 cm dlouhý jedovatý had z čeledi zmijovitých. Jejím charakteristickým rysem je výrazná klikatá čára na hřbetě. Ačkoliv je rozšířena po celé střední, východní a severní Evropě, je její výskyt dnes jen ojedinělý. To je způsobeno především činností člověka, který zničil pro ni vhodné životní prostředí. I navzdory svému jedu je tento plachý had pro člověka relativně neškodný, jelikož se při setkání rychle stáhne. Zmije obecná je v Německu přísně chráněna.

Pro plavení dřeva (transport dřeva ve vodě) bylo zapotřebí co možná nejrovnějšího vodního toku s vysokou rychlostí. Z tohoto důvodu bylo mnoho potoků na území Bavorského lesa napřimováno a upravováno a na horních tocích byly zřizovány malé přehrady („klausy“ nebo „splavovací nádrže“). Na některých místech jsou dnes tyto úpravy odstraňovány, aby se mohly potoky opět přirozeně vyvíjet (revitalizace). To má pozitivní účinek na biodiverzitu vodních toků a břehů a přispívá k ochraně před povodněmi.